Začnu tentokrát od konce, ať někoho nevylekám nebo nenaštvu. Jak že je to s tím sportem?

• Pokud někoho sport živí, je jeho vášní, je součástí života a denního režimu, určitě už moc dobře ví, co, proč a jaký pohyb ho dělá šťastným, lepším, zdravějším…
• Pokud však patříte k těm, co neustále začínají a přestávají, nemáte pohyb v krvi, položte si tyto otázky:

„Je pro tělo, které na pohyb není zvyklé, lepší systematický mnohdy spíše nelogický trénink zaměřený na výkon? Nebo procházka, chůze, jízda na kole, plavání, lyžování, bruslení apod.?“

„Potřebujeme v životě další a další nesplněné či nesplnitelné cíle, frustraci z jejich nedosažení, selhání či zhoršení? Neustále s něčím nanovo začínat, bojovat a soupeřit sám se sebou? Nebo potřebujeme klid, pohodu, odreagovaní, svobodu, relax, kompenzaci denních povinností včetně rutiny a být nad věcí.“

Více zde ve 4. chybě a zde.

Pokud potřebujete dohled a motivaci, vše zvládneme tady.

Přijde mi úsměvné, jak teď všichni doslova blázní nad tímto číslem: Mají zvládnout 10 tisíc kroků denně.

Tady mohu říci jediné:

Pro někoho může být 10 tisíc nedosažitelných. Pro někoho teprve začátek.

‍

Pokud chcete změnu, a teď myslím jakoukoli, měla by být:

• ‍reálná a dosažitelná
• ideálně pozvolná - netlačit na pilu a realizovat ji krok po kroku
• především udržitelná - už nebudu mít důvod jít zpět, selhat, přestat

Příliš velké, nereálné ambice, obrat o 180 stupňů a dočasná změna ke štěstí ani zdraví dlouhodobě nevedou.

A teď něco o mně:

Neznám větší přínos pro zdraví (jak psychické, tak i fyzické) než je pohyb nebo pobyt v přírodě. Jedině tam (aspoň na chvíli) pocítíte svobodu, volnost a novou energii. Kde jinde lépe vnímat přítomnost a sám sebe než třeba v lese / u vodopádu / na vrcholku kopce / v horách / u potoka / u rybníku / u jezera / u moře / na louce / na zahradě… Už jen ta představa v nás vyvolá krásný pocit. A když se nám to podaří spojit s pohybem (přirozeným pohybem / oblíbeným pohybem), vše se jen umocní.

A moje rada (píšu o tom i v knize):

Zkuste někdy pohyb jen tak. Bez hodinek, mobilu, měření, srovnávání. Nežijte v zajetí čísel. Vnímejte sebe, svůj dech, krok, energii, stromy, šum lesa, zpěv ptáků… Neskutečný pocit.

Zvlášť v těžkých dnech.

Lidi se vždycky diví, když jim řeknu, že běhám nebo chodím zásadně bez veškeré techniky. Nechápou, že nevím přesně na metr a na vteřinu, kolik jsem uběhla. Ale k čemu mi by to bylo? Proč se stresovat, že úsek, který jsem jednou uběhla levnou zadní, druhý den nemůžu udýchat? Jasně, častěji přijde zlepšení a s ním i záplava endorfínů. Ale je to zároveň i pocit skutečného štěstí a svobody? Myslím si, že není.

Já kolikrát vyběhnu a nevím, kam poběžím. Nevím ani, jakým tempem a intenzitou. Počkám, až co mi řekne tělo a můj dech, nálada, moje psychika. Podle toho si teprve v průběhu vyberu trať, cestu prodloužím nebo zkrátím, běžím aerobně nebo si dám úseky, intervaly, kopce, na závěr třeba kus ještě přidám, trať prodloužím. Nebo si naopak řeknu, že mám dost. Víte, co přijde pak? Vždy? Uspokojení, radost, nabytí energie, úleva, pocit štěstí. A to i přesto, že výkon nebyl nejlepší. Proč? Poslechla jsem totiž svoje tělo. Nikoli hodinky. Dosáhla jsem klidu a vyrovnanosti. A to je nejvíc.

Výkon se neodvíjí pouze od trénovanosti, ale i od aktuálního zdravotního a psychického stavu, ovlivní ho externí podmínky jako počasí, terén, teplota. Nepřidělávejte si do života další možný stresující faktor. Teď ani nikdy jindy. Stres k životu potřebujeme, o tom není pochyb, ale v dnešním světě je stresu nadmíru. Je třeba naučit se ho účinně kompenzovat a zvládat. Pobyt a pohyb v přírodě je jedna z nejúčinnějších možností. Nemusíte běhat, jezdit na kole, stačí se jít projít nebo v přírodě pouze být.