Cukr, ať je v jakékoli podobě nebo jakéhokoli původu, je pořád cukr. Tělo nepozná, že se jedná o lehce lepší formu obsahující navíc nepatrné množství minerálů, a že neprošel rafinací a je přírodní. Jakékoli slazení tohoto typu organismus vyhodnotí jako glukózu a s ní také tak potom i nakládá. O fruktóze se zde bavit nebudeme, o ní píšu více v tomhle článku nebo zde. Glukóza se v těle chová pořád jako glukóza. Ať je přímo z cukru nebo třeba z komplexních sacharidů, které se na glukózu v těle teprve rozloží. Ale je zásadní rozdíl, jestli tuto práci udělá tělo samotné a glukóza vznikne až v trávícím traktu nebo ji přijímám rovnou už v potravině.

Někdo argumentuje tím, že jiné druhy cukru jako například kokosový, třtinový, panela apod., obsahují navíc minerální látky. Těch je tam, bohužel, nebo spíš bohudík, tak malinko, že to z nich zdravou potravinu rozhodně neudělá. Ať je čistě přírodní a třeba přímo z Bali nebo Filipín. Zmíněné prospěšné minerály doporučuji doplnit z jiných potravin, které jich budou mít v potřebném množství bez nadbytečné zbytečné energie, která v cukru a sladkém bezesporu je.

Tím nechci říct, že je jedno, jestli používáte bílý nebo kokosový cukr. Z komplexního pohledu je lepší určitě jeho přírodnější podoba. Z pohledu fyziologie trávení a hormonální odezvy je to však úplně jedno.

‍

A co sladidla?

Ty nedoporučuji vůbec. Mohou ničit náš mikrobiom ve střevech a z dlouhodobého užívání nejsou ještě známé všechny možné důsledky a dopady na zdraví. Už jenom z pohledu toho, že tělo je na sladkou chuť nastaveno tak, že jakmile ji chuťové pohárky rozpoznají, spouští se reakce, při které se očekává přísun energie z jídla. Ta ale na sladidlech nepřichází. A to může mít na zdraví, a především na psychiku, negativní vliv.

‍Nemluvím o jednorázovém užití sladidel, ale o pravidelné dlouhodobé konzumaci.

Hodně je teď v oblibě erythritol (alkoholový cukr přirozeně se vyskytující třeba v ovoci, víně nebo sýrech). V těle se neštěpí, je hůře metabolizován a močí vylučován v nezměněné podobě. To zní téměř jako pohádka, které já osobně vůbec nefandím. Moudřejší budeme až za 10-15 let jeho hojného užívání. Ráda bych se mýlila. I kdyby byl z fyziologického a metabolického pohledu zcela v pořádku, je zde stále vliv na mozek z pohledu nepřicházející energie, což může prohlubovat a umocňovat deprese a jiné psychické problémy. Jednoduše, když v receptu nahradíte cukr za erythritol a budete ho hojně užívat, stalo se pouze to, že něco jste nahradily něčím. Pokud se nezmění frekvence a množství slazení, a to čímkoli, může to být cesta z bláta do louže. Nemusí, ale z mé strany je lepší následovné řešení:

Omezovat jakékoli slazení na minimum. A zapracovat na již zmíněném množství a frekvenci slazení. Tedy na tom, jak často a kolik toho ke svému životu, štěstí a pohodlí potřebuji.

A teď konkrétně:

Pečete buchty? Zkuste příště dát o 1-3 lžíce méně cukru nebo medu.

Sladíte pití? Místo lžičky sirupu dejte příště půl lžičky nebo 3/4.

Jíte slazené jogurty? Kupujte bílé a dávejte si do něj domácí marmeládu nebo med. V menším množství.

Jakmile se vám ze stravy podaří vyřadit průmyslové výrobky a začnete jíst jídlo s živinami, změní se vám i chutě a jejich vnímání. Stejně tak i potřeba sladkého. Neděje se tak ze dne na den, ale přichází to postupně. Naučíte se tak vnímat přirozeně sladkou chuť (ovoce, sladká zelenina, smetana, kešu a jiné) a potřeba sladkého (z mého pohledu už přeslazeného) výrazně ustoupí.

Také jsem dřív jedla sladké denně. Teď si na něho kolikrát několik dnů ani nevzpomenu. A když ano, stačí mi zdravý dezert, ovoce, ořechové máslo nebo jen trošička něčeho mimo mé doporučení. Přechod mi trval 6-12měsíců. Klientům mnohdy stačí i pár týdnů. Záleží na stravovací minulosti.

‍

Neradi čtete?

Celý článek si poslechněte tady.